1.ČÁST pokračování

11. ledna 2010 v 19:44 |  VŠECKO MOŽNÉ☻
Bylo nějak kolem deváté hodiny večera po silnice se řítilo černé BMW.Uvnitř seděla 15-letá dívka jménem Veronika se svým otcem.
_Tati,jak dlouho ještě pojedeme?_
_Ještě tak tři hodiny._ odpověděl jí.
Veronika s otcem právě jeli do svého nového domova. Přece jen stěhování z velkoměsta do malé vesničky není jednoduchý.
Veronika si lehla na zadní sedadlo a za necelou chvíli usnula.Poslední co slyšela bylo,jak otec pustil potichu rádio.
Nevěděla,jak dlouho spala ale probudilo ji silné bubnování dešťových kapek.Rádio pořád hrálo.Venku byla tma že by se dala krájet a míjeli mohutné obrysy stromů.
_Kolik je hodin?_ zeptala se mírně rozespale Veronika.
Otec se mírně pousmál a odpověěděl: _Kolem tři čtvrtě na dvanáct._
Půlnoc! Pomyslela si v duchu.Podívala se z okna a přes obrysy kmenů spatřila veliký měsíc v úplňku.Jeho barva zářila tak jasně až se Verči zdálo že není skutečný. Nádhera!
_Nemáme tu někde foťák?_
_Měl by být tady vedle._pohodil otec hlavou k sedadlu spolujezdce.Veronika se naklonila dopředu a vzala si foťák.Déšť mezitím přestal.Stáhla okýnko a namířila si objektiv na měsíc.Stiskla spoušť.
_Nebude to dobrá fotka._usoudil její otec.
_Ale ne,je krásná,podívej._ naklonila se k otci blíž aby mu ukázala fotku.
_Opravdu!Povedla se ti._usmál se. Jakmile ale vzhlédl od displeje,ozval se strašlivý zvuk. Vyděšený Verčin otec se marně snažil auto zastavit,jenže kola na mokrém povrchu silnice odmítali zastavit.S Veronikou to cuklo až skoro přepadla na přední sedadlo.
Před nimi se náhle objevil obrys nějakého velkého předmětu.Auto ale stále klouzalo dál...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magdises a Maky Magdises a Maky | Web | 11. ledna 2010 v 20:51 | Reagovat

ahojky obíhám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama